Technická knihovna netechnicky
„Tak máme, paní Müllerová, Technickou knihovnu v havarijním stavu.“
„Ale jakpak je to možný, taková starobylá poctivá stavba?“
„No, voni se mejlej, protože se nejedná vo tu původní, co byla léta v Klementinu, de vo tu novou, moderní, vyznamenanou.“
Asi takhle nějak by glosoval poslední události o stavbě, nesoucí významná ocenění z let 2009 a 2010, dobrý voják Švejk. Naštěstí se nedožil doby, kdy se staví moderně hlavně proto, aby to bylo jinak než dříve. Jsem si plně vědom toho, že pokud se někdo k tomuto textu propracuje, odsoudí mě za ignoranci, drzost, zpátečnictví, a zřejmě i za něco ještě horšího, co mě v této chvíli nenapadá.
Protože mívám okolo té stavby poměrně často cestu, zaznamenal jsem její realizaci i pozdější existenci. Nijak zvlášť mě nezaujala, ale slova pohrdání jsem v sobě také nehledal. Prostě – jedna z těch staveb, kterou si pomazaní architekti vyvolí za svoji ikonu, a podle toho ji prezentují. Takže mě ani nepřekvapilo udělení výše zmíněných cen. Vzpomněl jsem si ovšem na jednoho starého praktika, který sice nebyl architekt, ale velmi zkušený stavební inženýr. Tento člověk tvrdil, že by se ceny za realizace měly udělovat až tak po deseti letech existence stavby. Ta myšlenka mě zaujala, a vřele jsem s ní souhlasil - ostatně i po dlouhé době ji mám dodnes v živé paměti.
Od té doby vždy když vidím nějakou novostavbu, posuzuji ji podle tohoto kritéria. Výsledkem bývá často poněkud neradostné, někdy až pochmurné poznání, že autoři svůj úkol nezvládli, a že je budoucnost jejich díla po zásluze vytrestá. Někdy je ta doba docela krátká. A stále se mi vrací otázka, zdali to autoři myslí upřímně, takříkajíc za sebe. Nebo jsou pod tlakem a diktátem investorů, a jejich spřátelených dodavatelských firem, které jim nutí (za provize, pochopitelně) své výrobky a stavební postupy.
Jestliže jsem v druhém případě blízek pravdě, pak jsme na tom už zase obdobně, jako za bolševiků. Tehdy si autor také pro svůj záměr nemohl svobodně vybírat konstrukční systém plus architektonické ztvárnění objektu. Jasně, dnes jsou možnosti nepoměrně širší, ale podle současných realizací, které kolem sebe pozoruji, se opakují víceméně stejná schémata a postupy. A jestli je barák v konečném vyznění šedivý nebo černý, to pro mě žádnou zásadní estetickou hodnotu nepředstavuje.
Mnohokrát za rok projíždím skrze Hradec Králové, a často se tam zastavuji. Vidím a vnímám pozitivně právem velebené dílo z časů první republiky. Nejedná se zdaleka jen o příkladné urbanistické řešení nových částí města. Stavby, které tehdy vznikaly jsou kvalitní, mnohotvárné, architektonicky zajímavé. Všechny – včetně těch nejběžnějších, u kterých ani neznám autora. Nemohu odehnat kacířskou myšlenku: jak by vypadala realizace v HK dnes...?! Byla by to přehlídka plochých nezajímavých nebarevných a dalších NE... staveb. Neveselá představa!
Je mi naprosto jasné, že můj menšinový postoj ledaskoho nadzvedne. A zcela jistě si vysloužím „spravedlivé pohrdání“ zastánci tzv. moderní architektury. Já ovšem netvrdím, že VŠECHNO se má dělat postaru, a pouze osvědčenými stavebními a konstrukčními postupy. Jsem ale přesvědčen, že s každou novou myšlenkou a technologií, by se mělo zacházet nanejvýš opatrně. Zejména, když nejsou k dispozici generacemi prověřené realizace. A rozhodně bychom neměli přehlížet nebo i případně odsuzovat stovkami a někdy i tisíci lety prověřené stavební a architektonické principy.
Je to podobné jako v sexu. Zřejmě každý si s chutí vyzkouší nějakou nevšední techniku, ale pak se docela rád vrátí ke klasice, která mu v minulosti přinesla tolik radosti a uspokojení...
Květen 2018
„Ale jakpak je to možný, taková starobylá poctivá stavba?“
„No, voni se mejlej, protože se nejedná vo tu původní, co byla léta v Klementinu, de vo tu novou, moderní, vyznamenanou.“
Asi takhle nějak by glosoval poslední události o stavbě, nesoucí významná ocenění z let 2009 a 2010, dobrý voják Švejk. Naštěstí se nedožil doby, kdy se staví moderně hlavně proto, aby to bylo jinak než dříve. Jsem si plně vědom toho, že pokud se někdo k tomuto textu propracuje, odsoudí mě za ignoranci, drzost, zpátečnictví, a zřejmě i za něco ještě horšího, co mě v této chvíli nenapadá.
Protože mívám okolo té stavby poměrně často cestu, zaznamenal jsem její realizaci i pozdější existenci. Nijak zvlášť mě nezaujala, ale slova pohrdání jsem v sobě také nehledal. Prostě – jedna z těch staveb, kterou si pomazaní architekti vyvolí za svoji ikonu, a podle toho ji prezentují. Takže mě ani nepřekvapilo udělení výše zmíněných cen. Vzpomněl jsem si ovšem na jednoho starého praktika, který sice nebyl architekt, ale velmi zkušený stavební inženýr. Tento člověk tvrdil, že by se ceny za realizace měly udělovat až tak po deseti letech existence stavby. Ta myšlenka mě zaujala, a vřele jsem s ní souhlasil - ostatně i po dlouhé době ji mám dodnes v živé paměti.
Od té doby vždy když vidím nějakou novostavbu, posuzuji ji podle tohoto kritéria. Výsledkem bývá často poněkud neradostné, někdy až pochmurné poznání, že autoři svůj úkol nezvládli, a že je budoucnost jejich díla po zásluze vytrestá. Někdy je ta doba docela krátká. A stále se mi vrací otázka, zdali to autoři myslí upřímně, takříkajíc za sebe. Nebo jsou pod tlakem a diktátem investorů, a jejich spřátelených dodavatelských firem, které jim nutí (za provize, pochopitelně) své výrobky a stavební postupy.
Jestliže jsem v druhém případě blízek pravdě, pak jsme na tom už zase obdobně, jako za bolševiků. Tehdy si autor také pro svůj záměr nemohl svobodně vybírat konstrukční systém plus architektonické ztvárnění objektu. Jasně, dnes jsou možnosti nepoměrně širší, ale podle současných realizací, které kolem sebe pozoruji, se opakují víceméně stejná schémata a postupy. A jestli je barák v konečném vyznění šedivý nebo černý, to pro mě žádnou zásadní estetickou hodnotu nepředstavuje.
Mnohokrát za rok projíždím skrze Hradec Králové, a často se tam zastavuji. Vidím a vnímám pozitivně právem velebené dílo z časů první republiky. Nejedná se zdaleka jen o příkladné urbanistické řešení nových částí města. Stavby, které tehdy vznikaly jsou kvalitní, mnohotvárné, architektonicky zajímavé. Všechny – včetně těch nejběžnějších, u kterých ani neznám autora. Nemohu odehnat kacířskou myšlenku: jak by vypadala realizace v HK dnes...?! Byla by to přehlídka plochých nezajímavých nebarevných a dalších NE... staveb. Neveselá představa!
Je mi naprosto jasné, že můj menšinový postoj ledaskoho nadzvedne. A zcela jistě si vysloužím „spravedlivé pohrdání“ zastánci tzv. moderní architektury. Já ovšem netvrdím, že VŠECHNO se má dělat postaru, a pouze osvědčenými stavebními a konstrukčními postupy. Jsem ale přesvědčen, že s každou novou myšlenkou a technologií, by se mělo zacházet nanejvýš opatrně. Zejména, když nejsou k dispozici generacemi prověřené realizace. A rozhodně bychom neměli přehlížet nebo i případně odsuzovat stovkami a někdy i tisíci lety prověřené stavební a architektonické principy.
Je to podobné jako v sexu. Zřejmě každý si s chutí vyzkouší nějakou nevšední techniku, ale pak se docela rád vrátí ke klasice, která mu v minulosti přinesla tolik radosti a uspokojení...
Květen 2018