Z.H.

Když jsem se dnes ráno probudil, uvědomil jsem si, že je mi fakticky už sedmdesát let. Jistě je dobrá zpráva, že jsem se toho dožil, navíc v docela slušném stavu. I když… Pokud by nebylo tzv. moderní mediciny, byl bych už dávno v jiné dimenzi – tedy, pokud existuje. Soudím, že ano, ponivač představa, že člověk je vrcholem existence všehomíra by podle mě byla špatným vtipem. Nemohu to dokázat, ale odpůrci tohoto chápání světa také ne. Odvěká trojice otázek „kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme“ zůstává nezodpovězena a já si myslím, že tomu tak bude navždy. Přestože má tělesná schránka bezesporu stárne a chátrá, můj vnitřní pocit je zatím stále přibližně stejný. Nedokážu si už vybavit, jak jsem se cítil v mládí, ovšem od takové čtyřicítky mám pocit, že je to v podstatě setrvalý stav. Na kole jezdím určitě pomaleji, množství ujetých kilometrů však stále navyšuji – zejména v poslední dekádě. V mládí jsem pozoroval stárnutí svých blízkých i známých a moje vlastní eventuální sedmdesátka byla stěží představitelná. Teď jsem jí tedy dosáhl a netuším, jak se to se mnou bude vyvíjet dále. Sledoval jsem lidi vitální i chřadnoucí – je zcela evidentní, že je to individuální záležitost. V letopisech se dočteme, jak ten či onen umělec, sportovec či státník prodlužoval svoji aktivitu až do kmetských let. Na druhé straně ovšem vidíme, že tato výsada – dá li se to tak říci - je vyhrazena jen nevelkému procentu lidí. Příbuzní a známí poukazují na dlouhověkost mého otce, který se dožil téměř osmadevadesáti let. Takové ambice nemám. Samozřejmě, že ve stáří záleží především na „kvalitě života“, přežívat jen pasivně den za dnem nemá celkem žádný význam. Určitě si přeji, abych se mohl co nejdéle věnovat svým oblíbeným činnostem, i když je mi jasné, že do nekonečna to možné není. Jsem s tím ovšem smířen a přijmu rozhodnutí Osudu, ať bude jakékoliv. V souvislosti s mým jubileem mi přátelé a rovněž instituce přejí „všechno nejlepší“. Děkuji, přijímám. I když dobře vím, že úplně všechno nejlepší to určitě nebude! Ale i negativní zkušenosti člověka obohatí, zejména, pokud je dokáže překonat a ještě si z nich vezme něco pozitivního. Prožil jsem toho dost, některé kapitoly ze svého života bych sice nejraději vyškrtl – ale jednak to není možné a za druhé by to už nebyl můj celistvý život. Takže: přijímám všechno! Také je při stárnutí dobré, že se po drtivou většinu času nevidím! Totiž – hledím na sebe do zrcadla pozorně jen pár ranních minut při holení a to mi zcela stačí. Navíc je zvláštním paradoxem, že znám především svoji zrcadlově převrácenou tvář. No a když si pak prohlížím svůj obličej a výraz na fotce, mám pocit, že na mě hledí poněkud jiný člověk. A přitom je to můj pravý vzhled, který zná a vnímá moje okolí. Děkuji své tělesné schránce, která mi poctivě slouží už tak dlouhou dobu. Rovněž děkuji své mysli, že se dosud nezakalila. Ale především - děkuji nevyzpytatelnému Osudu, že má se mnou stále ještě trpělivost! Tak tedy – vzhůru do další dekády! Květen 2022