Z.H.

Vlastně není ani důležité, že mě to napadlo ve žhavém létě. Ta otázka mi vězí v hlavě už dlouhou dobu, ale tentokrát mě zachvátila touha svoje myšlenky zformulovat a zapsat. Navzdory současným „moderním názorům“ se podle mého hlubokého přesvědčení lidé dělí na dvě základní skupiny – výjimky odložme stranou. Takže – a to je nezpochybnitelné - polovina lidstva disponuje zařízením typu A, ta druhá má k použití typ B. Proč právě A a B? To je jen technické rozlišení bez dalšího významu. Tato dvě zařízení jsou plně kompatibilní a obě strany je velmi rády používají – nejraději společně. Tedy – pokud jsou normální - myšleno ve smyslu obvyklého přírodního uspořádání. Odpradávna věci fungovaly tak, že Áčko si bralo Béčko, kdykoliv k tomu mělo příležitost, chuť a náladu. Béčko sice mohlo odmítnout, vystavovalo se ovšem nebezpečí, že A použije hrubou sílu, neboť disponuje větším fyzickým potenciálem. Tyto původně přírodní (nebo snad můžeme dokonce říci přirozené) postupy vzaly za své s nástupem tzv. Civilizace, která stanovila pravidla, za kterých okolností mohou obě poloviny svá zařízení používat. Je ovšem paradoxní, že Áčkaři i Béčkaři by raději žádná omezení neměli. Zavedené a všeobecně přijímané společenské konvence je ale nutí, aby se tvářili, že jim tento postoj vyhovuje. Nevyhovuje, to je jasný! Takže odvážnější část obou skupin zákonná pravidla někdy porušuje, neboť jim to poskytuje příjemné uspokojení jejich tužeb. Ale ještě zpět k začátku. Obě zařízení, kterými lidé disponují, jsou přibližně stejného vzhledu i funkce – tedy, v rámci své kategorie A či B. Rozdíly sice existují, ale při správném přístupu a používání nehrají rozhodující roli. Teoreticky by se tedy mělo zcela přirozeně a bez problému dostat na každého z nositelů – ať už se jedná o A nebo B. Problém je ovšem jinde – totiž ve skutečnosti, že sbližovací artefakty jsou umístěny v rozličných obalech. Právě tyto schránky dokážou vykazovat velké rozdíly a je celkem logické, že největší zájem je o ty esteticky nejatraktivnější. To platí obousměrně. Pochopitelně, i ten nejkvalitnější obal nemusí disponovat nejvyšší mírou intelektu, oduševnělosti a vůbec všemi možnými kladnými vlastnostmi. Dokonce to často bývá zcela naopak. To ovšem „planoucí jedince“ nezajímá, poznání a vystřízlivění přichází později. A někdy dokonce až po vztahové katastrofě. Na samém začátku ovšem celkově vysoká úroveň vnějšího obalu hraje roli zcela zásadní, ba rozhodující. Je to tak významná veličina, že pobloudilé Áčko dokáže ve snaze o získání přízně Béčka obětovat nemalé finanční prostředky, zrazovat přátele, zhloupnout, zesměšňovat se a v krajním případě třeba vést i války. A naopak, často i nevzhledný jedinec typu A dokáže získat vysoce atraktivní Béčko skrze své společenské nebo finanční možnosti. Béčko si ovšem díky své povaze dokáže počínat rafinovaně - cílevědomě zvýrazňuje a vylepšuje svůj exteriér nápadnými úpravami, a pokud je potřeba, používá lsti a přetvářky, neboť Áčkař tyto metody neuznává, a tedy je zcela zákonitě podceňuje. V dřívějších dobách (a v některých společnostech dodnes) bylo Béčko ekonomicky zcela závislé na svém partnerovi. Áčko si vybíralo B, a v podstatě si kupovalo jeho přízeň. Někdy i doslova. Tento fakt zpochybnila tzv. Moderní doba. B se hospodářsky a společensky osamostatnilo, takže už nemusí pasivně čekat, až si ho někdo z druhé skupiny všimne. Tím pádem se z původního lovce stává často spíše lovná zvěř. Netvrdím, že je tomu tak ve všech případech, ale vzhledem k tomu, že A potřebuje získat souhlas Béčka ke společným radostem, zaujímá pozici podstatně slabší, než měl v dávné minulosti. A Béčkaři toho dokážou využívat a někdy i zneužívat mnohdy zničujícím způsobem – například křivým obviněním Áčka z útoku a násilí. Takové chování bývá často motivováno touhou po penězích a obviněný zoufalec raději zaplatí, než by zahodil svoji kariéru. Někdy ale přijde zároveň o obojí. Zajímalo by mě (protože jsem A), jaké pocity se odehrávají v hlavě B po takovém úspěšně vyhraném zápasu (a podrazu!). Zdali si to příslušná osoba užívá, jestli nemá přece jen nějaké výčitky. To se ale nikdy nedozvím, protože principy naší skupiny jsou založeny na odlišných základech. Ale i v případě, že B chová při získávání partnera počestné úmysly, stejně je Áčko odkázáno na konečný souhlas ke společnému potěšení, takže je jeho úloha v zásadě pasivní. Vidíme zde naprosto přesně, kam nás všeobecně přijímaný a vyzdvihovaný pokrok dovedl. A tzv. moderní věda dospěla tak daleko, že B ani nepotřebuje přímou účast A při eventuálním pořizování potomků. Kardinální otázka pak zní: Jaká je vlastně úloha Áčkařů v takto „pokrokově rozvinuté společnosti“...?! Srpen 2023