Z.H.

Ve Vysokém Mýtě vlastníme dům po předcích, který využíváme rekreačně. Máme k tomu místu vřelý vztah – z mnoha důvodů. To ale teď není předmětem mé zpovědi. Stavení se nachází jen kilometr od městské brány, ale celé osídlení v této části města mělo kdysi zemědělský charakter. Hospodářství vybudoval můj děda a společně se svojí rodinou se v něm neskutečně nadřeli – tak to milé děti dříve chodívalo... Jezdíval jsem tam od útlého dětství, strávil jsem v něm všechny své prázdniny, takže mám poměrně dokonalou povědomost o venkovském životě. Doba se ale za těch sedm desetiletí změnila a prakticky všechny domy ztratily svůj hospodářský charakter. Náš ne - postupem času a naší neustálou péčí se z něj stal skanzen, což rozhodně není míněno negativně, právě naopak! Nedílnou součástí našich pobytů je topení v kachlových kamnech – kdo to nezažil, o mnoho přichází. A topeniště produkuje popel, který je nutné likvidovat. K tomu účelu slouží klasická plechová pozinkovaná popelnice, kterou nám vyvážejí pracovníci Technických služeb města. Samozřejmostí je každoroční zaplacení poplatku na městském úřadě. I stalo se, že naše nádoba na odpad mírně prorezivěla a následkem nešetrného zacházení „popelářů“ proděravěla. Zakoupení nové popelnice v místním železářství nebude jistě problém, pomyslel jsem si. Jen jsem nevěděl, kdo mi odpadní nádobu očipuje. To je totiž nutné provést, aby pracovníci TS odpadní nádobu neignorovali. Dějství první: Na městském úřadě. V informacích na MÚ mě nasměrovali na odbor životního prostředí, část Odpadové hospodářství. Příslušná pracovnice byla ochotná a milá. Poučila mě, že popelnici dodává pověřená firma Ekola se sídlem v Českých Libchavách. Ta objednanou nádobu odveze do Technických služeb VM, kde bude očipována a dopravena přímo k nám. A pokud to chci urychlit, mohu zajet do Libchav a zavézt ji do TS v Mejtě sám. To mi připadalo poněkud kostrbaté, a tak jsem si řekl, že požadovanou nádobu si pořídím na základě žádosti přece jen přímo ve městě u TS. Dějství druhé: Návštěva Technických služeb. K vyřízení různých záležitostí ve městě využíváme pochopitelně pracovní dny, nejčastěji před víkendem nebo po něm. Tentokrát to padlo na pátek. Aby vše nebylo úplně jednoduché, spadl nám do akce dovoz nové lednice, kterou objednal náš syn. Čekal jsem tedy poctivě v chalupě na příjezd dovozců (moje žena dospávala). Chlapíci přijeli ve tři čtvrti na jedenáct, takže jsem hned po převzetí lednice vyrazil do města. TS se nacházejí dva a půl km od nás a já si v duchu pochvaloval, jak se věci tohoto typu pohodlně a rychle zařizují s pomocí osobních aut - tedy, než nám je šmejdi z EU zakážou nebo učiní nedostupnými. Zaparkoval jsem před branou areálu a pospíchal dovnitř. Ve dvoře jsem potkal pracovníka v montérkách a ve snaze neztrácet čas marným pobíháním jsem se ho zeptal kam a za kým mám jít. Odvětil mi, že v kanceláři nikdo není, neb jsou všichni na náměstí „u stánku“. Že tam mají jakousi prezentaci odpadového hospodářství a že pověřená pracovnice „Verča“ tam je také. Dějství třetí: Na náměstí. Zaspěchal jsem tedy do centra. Stánek jsem našel hned. Následně jsem vyslechl poučnou přednášku o třídění odpadu (s ukázkami), kterou vedl ke školním dětem mladík, oděný do velice výrazně zeleného obleku. Konečně přišla řada na mě. Chlapec mě poučil, že tam žádná paní z TS nebyla a nebude. Hned mě napadlo, že stánek funguje jako krycí manévr, a že příslušná pracovnice je (vzhledem k pátku) takříkajíc za školou. Kontakt jsem nedostal, a tak jsem se vrátil zpět do areálu. Tam jsem narazil na jinou vstřícnou dámu s úklidovou výbavou, ta moji domněnku potvrdila, a díky její ochotě jsem se dověděl alespoň příjmení ženy, kterou jsem hledal. Na netu jsem pak na městských webových stránkách zjistil telefonní kontakt - mobilní. Kupodivu fungoval a já se tak dozvěděl od oné dámy „na pochůzce“, že se v pátek skutečně na pracoviště nevrátí a vydá se tam až v pondělí, abych jí pak zavolal... Přátelsky jsem se rozloučil. Dějství čtvrté: Opět v Praze. V pondělí jsem se zapřísahal, že nesmím zapomenout zavolat. Telefonický rozhovor byl nekonfliktní a skoro zábavný. Rád hovořím se ženami – nejen po telefonu. A pokud jsou v pokročilejším věku, tím lépe! Získal velmi zajímavé a cenné informace. Především, že pověřená firma Ekola dodává popelnice jen plastové! Tedy – ono se to už asi nenazývá popelnice, ponivač, kdo by dával popel do plastu... Jistěže vychladlý, ovšem párkrát jsme to neuhlídali, takže se nám v naší staré popelnici odpad vznítil. Na můj dotaz, kde si mám tedy tu kovovou pořídit, mi pracovnice hbitě odpověděla, že v železářství. Byl jsem tedy opět na začátku své anabáze! A že mi ji pak přijede k nám domů očipovat. Vot – těchnika! Přemýšlel jsem pak usilovně nad tím, jak tomu bylo v minulosti, když jsme ještě takovéhle výdobytky neměli. Odhaduji, že na to stačil seznam plátců, napsaný na papíře. Ale jak se říká v naší moderní době – pokrok musí bejt! Jistěže mi ta slavná digitalizace přináší i řadu výhod, ale v těchto a obdobných případech ji považuji za zbytnou. Ostatně – účetnictví našeho dávno zrušeného eseróčka skladuji v mejtské stodole podle předpisu „v papírové podobě“. Pro neinformované – mzdové záležitosti je předepsáno uchovávat po dobu dvaceti let! Dějství páté: Už ji máme! Pro milovníky dramatického vyvrcholení mám špatnou zprávu. Když jsem po týdnu opět zajel do Vysokého Mýta, telefonicky objednaná popelnice na mě v železářství skutečně čekala. Ihned po převzetí jsem zavolal do Technických služeb a domluvil, že se mohu ihned dostavit k očipování. Podmračený pracovník TS vyvrtal dvě dírky a přinejtoval technický zázrak 21. století. Stálo to jen stovku. Chodím teď okolo krásně se lesknoucí odpadní nádoby, která vypadá víceméně stejně, jako v dobách mého mládí. Je dosud neposkvrněná, netuší ani, že bude sloužit k odkládání nepotřebného a někdy i nechutného sajrajtu. Leč – je to její úděl, jinak by její existence neměla smysl. P.S. A ta dáma v TS „v pokročilejším věku“ rozhodně nebyla – tuším, že jsem ji svým zjevem zklamal… Květen 2024